Recentní zásadní změny v procesu rozvoje venkova v Evropě způsobené snížením potenciálu zemědělské činnosti, následované úbytkem obyvatelstva, služeb, hospodářským poklesem a degradací životního prostředí iniciovaly požadavek nové koncepce venkovského prostoru. Posun od produkce ke spotřebě, označovaný jako post-produktivistická tranzice (Ilbery 1998), dal vzniknout novému typu moderní rurality charakterizované alternativním využitím venkovského prostoru s novými formami sociálních organizací a sociálních vztahů. Odliv původního venkovského obyvatelstva je kompenzován nově příchozími, kteří mají často odlišné představy o tom, jak se má venkov rozvíjet a jak má být rozvoje dosaženo. Moderní rurální prostor tak čelí novým výzvám, iniciativám a požadavkům. Ilustrativním příkladem je fenomén nových rekreačních lokalit, tzv. holandských vesniček, to jest míst, která jsou po většinu roku obývána - kromě původního venkovského obyvatelstva a lokálních majitelů chat a chalup - převážně holandskými turisty a holandskými vlastníky tzv. druhých domovů. V tomto textu bych se chtěla věnovat problematice rurálního rozvoje v oblastech, kde v nedávné době vyrostly „holandské vesničky“ jako specifická forma mezinárodního rurálního turismu. Rurální rozvoj nahlížím z perspektivy tzv. venkovského sociálního kapitálu, který je používán zejména v případě, kdy dochází k transformaci rurálních zdrojů jako kapitálových aktiv venkovského turismu. Vycházím z předpokladu, že vztah mezi hlavními aktéry zapojenými do procesu přestavby venkovského kapitálu, tj. “hosty” a “hostiteli”, je ze své podstaty ambivalentní a potenciálně konfliktní. Následná analýza vychází z předpokladu, že rozvoj venkova je proces, který zahrnuje jak sociální změnu, tak i kontinuitu. Důraz je kladen na sociální procesy, zejména sociální sítě, které venkovský kapitál konstruují a používají. V popředí zájmu je tato výzkumná otázka: jaký typ venkovského prostoru v dotčených obcích vzniká? Kdo je jeho aktivním hybatelem, a kdo naopak plánovaný rozvoj rozporuje či ...