Nizozemci pronikali do Indického oceánu od roku 1595, když je k tomu přiměl soubor rozličných ekonomických a politických faktorů. Zpočátku se vyhýbali vojenskému střetu s Portugalci, kteří zhruba od roku 1500 drželi monopol na obchod s Asií. Nepřátelská portugalská reakce na nizozemskou konkurenci a touha ulevit těžce zkoušené zemi, jež se nalézala pod vojensko- ekonomickýmtlakemiberského soustátí (1580–1640) tvořeného španělsko-portugalskou personální unií, je však přiměly ke změně strategie. Následovalo období tvrdých bojů, v nichž Nizozemci soupeřili s Portugalci o kontrolu námořních tras, po nichž se do Evropy dopravovalo cenné koření. Jednalo se o první skutečně světový konflikt v dějinách. ; In this study, the author deals with the decisive period of the Portuguese-Dutch struggle for a monopoly on commerce with Asia, which broke out once the twelve-year truce between Portugal and the Dutch Republic (1609–1621) had expired and lasted from 1621 until 1636. Portugal, at that time, formed a personal union with Spain—the Iberian Union—whose resources were drained by the costly struggle on the European scene, where the Thirty Years’ War raged. The Dutch United East Indian Company (VOC) seized the opportunity to get rid of the Portuguese empire in Asia, called Estado da Índia, and end Portuguese maritime dominance. At the same time, the VOC exploited the Portuguese inability to carry out fundamental structural reforms, as well as Portuguese-Spanish suspicions and rivalries, which prevented effective cooperation between the two Iberian powers. Finally, the VOC asserted its complete superiority in Southeast Asia and the Far East and began to prepare for the final struggle in the western part of the Indian Ocean.