V letech 1939 až 1943 patřily cesty do nacistického Německa a na jím okupovaná území (Francie, Belgie, Holandsko, Polsko, velká část Sovětského svazu) mezi důležité nástroje ovlivňování veřejného mínění v takzvaném Protektorátu Čechy a Morava. Studie se zaměřuje na cestu českých intelektuálů – umělců, kulturních pracovníků a novinářů – do Německa a Holandska v září 1940. Pětatřicetičlenná delegace byla sestavena v německé režii tak, aby působila reprezentativním a pestrým dojmem. Vedle kolaborujících novinářů, jako byl Karel Lažnovský (1906–1941) nebo Vladimír Krychtálek (1903–1947), byli osloveni muži působící v různých oborech kultury, mezi nimi i tak významné osobnosti jako šéfové činohry a opery Národního divadla v Praze Jan Bor (1886–1943) a Václav Talich (1883–1961), operní pěvci Jan Konstantin (1894–1965) a Pavel Ludikar (1882–1970), houslový virtuos Váša Příhoda (1900–1960), nakladatel Bedřich Fučík (1900–1984) či architekt Jan Sokol (1904–1987). Studie se zaměřuje především na pětici spisovatelů, kteří se výpravy účastnili. Jaroslav Durych (1886–1962) a Václav Renč (1911–1973) patřili mezi katolicky orientované tvůrce, Josef Knap (1900–1973) a Jan Čarek (1898–1966) reprezentovali takzvané ruralisty (spisovatele venkova) a Josef Hora (1891–1945) byl předním básníkem, nejprve sociální poezie a později reflexivní lyriky. Všichni tito autoři byli v meziválečném období různým způsobem kritičtí vůči realitě první Československé republiky, první čtyři z konzervativních pozic a Hora na levici (do roku 1929 byl členem komunistické strany). ; Program cesty byl sestaven velmi promyšleně. Vedle důkazů brutální síly třetí říše (návštěva vybombardovaného Rotterdamu, exkurze ve zbrojařských Kruppových závodech v Essenu) se dostalo cestovatelům různých kulturních zážitků (návštěvy divadelních představení, výstav a muzejních expozic, architektonicky cenných budov apod.). V Berlíně účastníky výpravy přijal říšský ministr lidové osvěty a propagandy Joseph Gobbels (1897–1945), který ve svém projevu zdůraznil, že přežití ...